Stručně o plemeni ČSP a odkazy
Standard
Český strakatý pes patří mezi národní plemeno, dosud neuznané FCI. Plemennou knihu vede ČMKU. Zařazení jsou mezi společenská plemena psů. Kohoutková výška psů je mezi 45-53 cm, u fen 43-51 cm.
Celkový vzhled, dle platného standradu:
Středně velký tříbarevný strakatý pes s harmonickou a nepříliš těžkou 
stavbou těla, vyvážených proporcí, mírně obdélníkového rámce s klopenýma ušima, pevné konstituce.
Základní zbarvení je tmavé (černé/hnědé) se žlutými znaky, vždy v kombinaci s bílou. Ideální poměr mezi pigmentovanou a nepigmentovanou plochou těla je 1 : 1. Bílé plochy musí být tečkovány v oblasti žluté barvy žlutě, v oblasti černé/hnědé barvy černě/hnědě. Existují dlouhosrsté i krátkosrsté varianty.
Pohyb je čilý, prostorný, plynulý, elegantní a vytrvalý. Přirozeným 
pohybem je nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je lehký, pružný a prostorný.
Přátelský k lidem i zvířatům, aktivní, vytrvalý, všestranný sportovní a společenský pes. Bystrý, dobrý hlídač, ne však agresivní.
kompletní popis plemene a celý standard zde: http://www.kchmpp.cz/plemena/cesky_strakaty_pes.html
Historie
Tento pes byl původně vyšlechtěn pro laboratorní účely. V roce 1960 bylo plemeno oficiálně uznáno jako Horákův laboratorní pes a zároveň byl schválen i jeho standard. Na počátku 80. let 20.století, se panu Františku Horákovi podařilo prosadit nový název plemene - Český strakatý pes a umístit jedince do vlastnictví soukromým chovatelům. Postupně však psů ubývalo až se plemeno dostalo opět na pokraj vyhynutí. A tehdy se začíná psát nová historie plemene. Naše patronka Libuše Charousová oslovila pana Horáka, sehnali pár posledních majitelů, kterých už nebylo dost a díky inzerci v novinách našli odpovídající jedince, vhodné k chovu. Spolu s malou partou odvážných se tedy vydali za bojem o záchranu plemene. Podařilo se jim dostat je z nejhoršího a díky tomu i nám dnes život zpříjemňuje Český strakatý pes.
Na začátku své existence, sloužil lidem s obrovskou houževnatostí. Přispěl k farmakologickým výzkumům, studiu epilepsie a k chirurgickým experimentům včetně transplantace tkání. Byl jedním z prvních tvorů, na kterém byla provedena transplantace ledviny, také na něm bylo zkoumáno chybění zubů a jeho dědičnost. I přes to, že to není známé plemeno, ani záchranářské, či asistenční, je strakáč nesmírně obětavý tvor, který svůj život dlouho nasazoval pro lidstvo a za to si zaslouží náš veliký obdiv. A v neposlední řadě obrovský dík, který mu můžeme vyjádřit snahou o udržení původních znaků a povahy a jeho propagací široké veřejnosti.
Zdroj: kniha "Psi, které člověk použil" autora Tomáše Hasila a dalších... a platný standard včetně historie plemene a pamětí Libuše Charousové.
Další informace o strakáčích a jejich lidech naleznete zde: http://strakaci.cz